Moje první brigáda

18. srpna 2017 v 16:30 | Zmrzlinářka |  Z brigády
Od prváku se snažím najít nějakou ucházející brigádu, která se velkým obloukem vyhýbá smažení "masa", "housek" a čemukoliv, co má něco společného s rychlým občerstvením.
Ale sežeňte v sedmnácti něco, kde vám nemusí být osmnáct a kam nemusíte chodit dopoledne, když máte školu.
Vzhledem k tomu, že rodiče nemají známé (co mají známé, co by pro mě měli brigádu) a nebo je to tak daleko, že tam z naší vesnice sockou nedojedu, tak mi nebylo pomoženo a musela jsem hledat sama.
Na konci května se mi přeci jen podařilo najít brigádu, která byla na seznamu brigád patří mezi poslední příčky. Brigáda, při které musím potlačovat všechnu nenávist vůči lidem. Brigáda, u které si člověk naostro zahrává se svým sebeovládáním.
Ano, je to tak. Vybrala jsem si prodej zmrzliny a zmrzlinových zákusků.
Prvních pár dní, kdy jsem ještě měla nějakou naději v lidstvo, jsem si náramně užívala. Všechna ta zmrzlina kolem mě fascinovala a všem jsem o tom nadšeně vyprávěla, jak je to báječné i za tu mizernou mzdu a dlouhou pracovní dobu.
O zmrzlině se mi jednu dobu dokonce zdálo. Mluvila jsem ze spaní a příteli neustále nabízela zmrzlinu.
Ten samozřejmě nezklamal a všechny tyhle srandy mi ráno hezky povyprávěl. I to, že jsem neměla na rozměnění v kase a žádala ho o menší.
O pravosti těchto zábav nebylo potřeba pochybovat, často jsem se v noci budila, když jsem kohosi zdravila.


Poslední naděje v lidstvo padla v momentě, kdy se mě lidé ptali, jakou mám kopečkovou zmrzlinu.
Předpokládejme, že všichni zákazníci dokončili první třídu základní školy.
Pro lepší představu vám vysvětlím, jak vypadá takový stánek se zmrzlinou.
Povětšinou jsou před zákazníkem vitríny se zmrzlinami, které se v tu chvíli prodávají. Za takovou vitrínou naneštěstí stojím já s kleštěmi a čekám na "povel".
"Povel" je činnost, při které zákazník sdělí, kterou zmrzlinou by rád obšťastnil svůj žaludek, a při které já nabírám kopečky zmrzliny.
Docela se dá pochopit, když se člověk zeptá, která cedulka od zmrzliny patří ke které zmrzlině.
Ale to, že se mi člověk kouká do očí a ptá se, jestli mám vanilkou, aniž by se před tím podíval na zmrzliny, které má přímo pod nosem, mi hlava nebere.
Bohužel to neberte jako balicí hlášku. Většinou se mě takto ptají maminky.
Po každé takové zkušenosti ztrácím touhu žít a chci se jít utopit do stroje na točenou zmrzlinu.
Fakt, že se to stane minimálně desetkrát denně, je více než smutný.
Kromě těchto podivných individuí se musím setkávat i s krutou realitou, tou jest moje výška.
Točenou zmrzlinu musím točit v polodřepu, přestože kamarádka ji v klidu natočí ve stoje. Bouchání se do hlavy o všemožné nástrahy snad ani nemusím zmiňovat.
Nejlepší částí pracovního dne je samozřejmě zavíračka. Úprava zmrzlin sice zabere dost času a je to trochu patlačka, ale pak stačí jen uklidit bordel, zamést, vytřít, spočítat tržbu a pak se jde vesele domů.
I když mě tu občas všechno štve, zabila bych každýho, kdo si stěžuje, že je zmrzlina drahá, chodím sem ráda.A to hlavně proto, že 25. v měsíci je výplata.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Máte rádi zmrzlinu?

Ano
Ne

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. srpna 2017 v 18:53 | Reagovat

Tak to mě fakt dostalo, že se lidi ptají na ty druhy zmrzliny :-D

2 Zmrzlinářka Zmrzlinářka | E-mail | 19. srpna 2017 v 20:23 | Reagovat

[1]: Nejlepší jsou jedinci, kteří takto vyjmenují třeba pět zmrzlin bez toho aniž by se na ty cedulky podívaly. :-?
Cedulky jsou tam očividně jenom proto, abych s nimi zakryla prach ve vitríně *thumb up*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama